POVÍDKA: Bezdomovec Eda         (k přečtení)

Sdílené šesté místo Nebo snad...? Soutěž: O Krvavý brk 2021.

Šest finalistů jeden vítěz. Ale když se kouknu na body, bylo to letos vážně o chlup. Nicméně porota rozhodla a mě těší parádní umístění. Napsat povídku o maximální rozsahu 666 slov, byla docela výzva, koneckonců to můžete posoudit sami. Mimochodem - první povídka, která nezačíná na N :).

Eda

Všechna maloměsta mají něco společného. Omšelý obchodní dům, fabriku za městem nebo bezdomovce a opilce, kteří se starají o rozruch.

Ale jen jedno město má Edu.

Bezdomovec Eda podával pokladní stovku. Před chvíli ji dostal od Štefana s Jozefem. Zaplatili mu, aby pochcal nablýskané BMW, které patřilo panu Hájkovi, řediteli místní automobilky. Za tu stovku si chtěl koupit tabák a laciné víno, ale chyběla mu desetikoruna. Lehce zarudlá pokladní mu dluh odpustila, protože chtěla, stejně jako zbytek lidí ve frontě, aby se co nejrychleji pakoval pryč. Eda se ještě usmál, odhalil přitom pár zkažených zubů, než se konečně vzdálil i se svým vaťákem, který smrděl jako zanedbané veřejné záchody v horkém odpoledni.

Když zmizel, všichni se opatrně nadechli a doufali, že ho zase dlouho neuvidí. To se ovšem nedalo říct o panu Hájkovi, který celý incident se svým autem viděl z kavárny u parkoviště a rozhodl se, že bude Edu nenápadně sledovat.

Eda se pak dlouho nikde neukázal. Nikomu nechyběl.

Až na Štefana.

O několik dní později marně hledal Edu po městě. Nakonec ho ale zahlédl, jak obchází popelnice na sídlišti a sype do nich nějaký bordel. Vyrazil za ním a brzy ucítil, že Eda smrdí ještě hůř než předtím, jako zkažený maso. Bůhví, co měl v kapsách toho plesnivého vaťáku.

"Ten kokot ma vyhodil. Chcem sa ešte raz pomstiť," vychrlil na bezdomovce.

Eda nic neříkal, jen na něj hleděl bystrýma očima v zarostlé špinavé tváři. Pak mu pokynul, aby ho následoval.

Štefana už nikdo nikdy neviděl. Nikomu nechyběl.

Až na Jozefa.

Když ho se Štefanem vyhodili z automobilky, plánovali návrat zpátky na Slovensko. Jenže Štefan chtěl ještě najít Edu a dát mu nějaké peníze, aby řediteli rozmazal hovna po autě. Jozef to věděl, a když se jeho kumpán dlouho nevrátil z města, vyrazil ho hledat. Buď najde jednoho, nebo druhého.

Nakonec u lisovacího kontejneru za obchodním domem objevil Edu. Zrovna tam odhodil nějakou omšelou napěchovanou igelitku. Lis se spustil, ozvalo se tlumené chrupnutí a dřív než se Eda stačil otočit, vytáhl Jozef lovecký nůž, který mu vzápětí přitiskl pod krk.

"Kde nájdem Štefana?"

Eda se usmál nečekaně běloskvoucím úsměvem. "S někým jsem ho seznámil, pojď se mnou."

Jozef Edu následoval a nůž měl stále připravený. Když vešli do sklepa opuštěné sokolovny, ucítil nepříjemný nasládlý zápach. Život ho naučil, že takhle páchne smrt. Pochopil, co ho tady čeká.

"Tam máš Štefana," ukázal Eda do tmy pod schody.

Jozef předstíral, že vykročil, ale pak se bleskovým výpadem vzad ohnal po Edovi. S nožem to odjakživa uměl. Na zem se vyhrnula krev a Edovi z ruky vypadla pistole, kterou předtím nenápadně vytáhl z kapsy vaťáku. Nyní už jen chytal tekoucí krev do dlaní. Spadly mu přitom nalepené vousy.

Jozef se pak dlouho nikde neukázal. Nikomu nechyběl.

Což se nedalo říct o panu Hájkovi. Ředitele hledala policie, když se několik dní neukázal v práci ani doma.

Každá hlídka dostala jeho fotku, společně s rozkazem najít ho do konce měsíce.

"Čekaj snad, že budem hledat u Edy pod mostem?" nadával praporčík Novák na pochůzce. Zrovna s kolegou pozorovali, jak jejich bezdomovec v tom příšerném vaťáku obchází popelnice u bytovek, hrabe se v nich a občas něco vyhodí. Rozhlížel se, jako by nechtěl, aby ho někdo viděl.

"Hele a co se ho zeptat? Na ubytovně jsem zaslechl, že mu pochcal auto," navrhl Novákův mladý kolega. "Třeba se ti dva dostali do křížku."

"Chlapče, na to, že jsi policajt, ti to docela pálí," uznal Novák. "Hej, Edíku!"

Bezdomovec dělal, že ho neslyší.

"Edo," oslovil ho Novák znovu, když přišli blíž.

"Čo je?" nadskočil, když už nemohl předstírat, že je ignoruje.

"Neviděl jsi někde pana ředitele?" Ukázal mu fotku, na které se usmíval muž středního věku se zářivě bílými zuby.

"Len z diaľky, pán policajt."

"Dobře, kdybys ho zahlédl, zavolej nám." Novák vytáhl z kapsy krabičku cigaret a dvě mu podal. "Číslo máme furt stejný."

"Jistě, pán policajt," přikývl Eda, popadl nabízené cigarety a zmizel pryč.

"Doteď jsem si nevšiml, že mluví slovensky," podivil se Novák, ale pak to pustil z hlavy.